Rychlý nárůst podílu čínských výrobců automobilů na britském trhu – z 5 % v roce 2024 na 8 % v roce 2025 – vyvolal známé obavy. Výzvy k omezení obchodu pro čínský automobilový průmysl mají historický vzor: jmenovitě příliv japonských aut, který v 70. letech vyvolal v Británii paniku.
Paralely: tehdy a teď
V srpnu 1973 již japonské vozy získaly rekordních 32 % britského trhu s celkovým počtem 328 000 kusů (z toho 62 000 z Japonska). Tento úspěch na úkor britských výrobců vedl lorda Donalda Stocka, tehdejšího šéfa British Leyland, k požadavku úplného zákazu zahraničních aut, televizorů, elektroniky a dokonce i praček. Stock argumentoval, že Spojené království potřebuje čas na to, aby se ekonomicky zotavilo bez konkurence, a řekl, že země je „okrádána jako husa“.
Odezva průmyslu
Reakce japonských automobilek byla rychlá a odmítavá. Nissan (tehdy Datsun UK) označil Stockovy výroky za „ekonomicky nesmyslné“ a obvinil ho, že se spoléhá spíše na „obecná prohlášení“ než na fakta. Společnost tvrdila, že obchodující země, jako je Spojené království, nemůže realisticky zakázat dovoz, zvláště když se její vlastní průmysl snaží konkurovat.
Proč je to důležité?
Tento historický paralelismus zdůrazňuje opakující se dynamiku globálního obchodu: Domácí průmyslová odvětví, která čelí narušení, často reagují voláním po protekcionismu. Klíčovým rozdílem je dnes rozsah čínského automobilového průmyslu, který převyšuje japonský průmysl 70. let. Pokud bude Čína pokračovat v růstu současným tempem, tlak na obchodní bariéry by se mohl zvýšit, což by mohlo vést k podobným debatám o ekonomické soběstačnosti versus otevřené trhy.
Situace vyvolává otázku, zda se západní ekonomiky budou schopny přizpůsobit průmyslové dominanci Číny, aniž by se uchýlily k restriktivním opatřením. Historické důkazy naznačují, že plošné zákazy pravděpodobně neuspějí, ale základní napětí mezi konkurencí a protekcionismem zůstává nevyřešeno.
